středa 29. května 2013

Vztahové problémy. Zabíjí v nás ego čistou lásku?

 
O květnu se říká, že je to lásky čas, málokdo však ví, že je to také období, kdy lidé ve vztazích shazují růžové brýle. 

Jednoho krásného květnového dne ke mě do poradny přišel muž ve středním věku.
,,Jsem tady kvůli ženě, nevím co mám dělat, odešel jsem od ní, přitom ji tolik miluji. Řekla mi, že se mnou není šťastná, vyčerpávám jí a vysávám, přestali jsme si rozumět.“
Jeho velkou slabinou byla netrpělivost.

,,Ano, jsem hodně netrpělivý, vlastně celý život, všechno chci hned.“
,,Neumíte mluvit o svých pocitech, to je váš největší problém, všechno držíte v sobě a skrýváte to pod maskou, bojíte se emoce projevit. To vám škodí a ubližujete tím nejen sobě, ale i partnerkám. Žena potřebuje slyšet, že ji máte rád, chce občas slyšet, co cítíte a co chcete. Bez otevřenosti vztahy zevšední, komunikace vázne a stávají se rutinními a nudnými.“

,,Já vím,” řekl tiše. „Ale když já to neumím, nechci mluvit o svých pocitech. Neumím říct, že ji mám rád, přitom mám, ale nejde mi to.“

,,Víte,” povídám, ,,vy se jen bojíte, bojíte se o nich mluvit. Držíte je uvnitř, máte strach se projevit. Máte strach ze zklamání a odmítnutí. Nechcete být raněn. Vy si totiž nevěříte. Chybí vám sebedůvěra. Nemáte se rád, nemáte rád sám sebe. A je třeba zjistit proč tomu tak je.“

Smutně pokynul sklopenou hlavou a já jsem pokračovala. ,,To není konec světa. Pomyslete na to, že existují mnohem horší věci na světě a ve vašem případě tomu tak není. Máte to ve svých rukou, vy to můžete změnit, ovlivnit, záleží pouze na vás. Musíte se naučit milovat sám sebe. Láska musí jít ze srdce, vašeho srdce, a pokud ji ve svém srdci nemáte, jak ji chcete dávat? Řeknu to možná tvrdě, ale i tohle je určitá forma sobectví. Zaměňujete lásku za vášeň, touhu a chtíč. Mít a vlastnit.“

V očích měl slzy a povídá: ,,Máte pravdu, to mě nikdy nenapadlo, dává mi to smysl. Ale mě už to tady nebaví, nemám žádný smysl života a nevím kde mám začít.“

,,Vy musíte teď myslet především sám na sebe, pokusit se na tom všem postupně zapracovat a pak se vám zcela určitě otevřou další cesty. Nabydete vnitřního klidu a nadhledu.“
,,Néé, to já prostě nedokážu, neumím být klidný ani trpělivý.“

,,Dobře tedy,“ odpovídám, ,,v tom případě se budete v kruhu motat dál a budete neustále přitahovat do svého života zrcadla, ve vašem případě ve formě partnerek. A předpokládám, že ta vaše současná si také příliš nevěří.“

Dával si hezky všechno sám do souvislostí, jelikož odpověděl: ,,Víte, ona je skvělá, ale máte asi pravdu, vadilo mi jak pořád něco nebo někoho kritizovala a pořád někoho probírala, stále se jí něco nelíbilo. Pomlouvala a rozebírala druhé a už jsem to s ní nechtěl pořád řešit, pak byla naštvaná. Ale já jsem opravdu nechtěl, pořád jsem jí říkal, že nemá stále soudit podle toho jak kdo vypadá nebo co dělá.“
Samozřejmě měl pravdu. Neustále se setkávám s lidmi, kteří mají potřebu někoho pomlouvat, poučovat, moralizovat, řešit. Položme si otázku, proč. Obvykle se sebou tito lidé nebývají spokojeni, nevěří si. Bohužel nezbývá nic jiného než se nad to povznést.

Pokračovala jsem v hovoru s klientem.
,,Lidé, kterých se týká nedostatek sebevědomí a nemají se rádi, nejsou sami se sebou spokojeni a viní z toho podvědomně druhé. Pramení to opět někde z minulosti, dětství, prenatálu či z minulých životů.“

,,A zjistíme to tou regresí?” vzpomněl si na mou zmínku o terapiích.
,,Ano. Podíváme se na příčiny vašich problémů. Vy si je najdete sám, já vás jen povedu.“
Ponechal si pár dní na rozmyšlenou, velmi brzy se ale na regresní terapii skutečně objednal.
Vztahy. Jsou tak jednoduché a složité zároveň. Stále si vytváříme nějaké iluze, nejen o sobě samých, ale i o těch, o nichž si myslíme, že je milujeme. Milujeme opravdově?  Položte si každý sám v sobě otázku: ,,Miluji sám sebe? Mám se rád?“ Odpověď hledejte ve svém srdci.

Jsme jako malé mořské panny. Způsobuje nám bolest, když musíme stát oběma nohama pevně na zemi. Musíme dospět k jasnému úsudku, zda krásný vysněný princ je opravdu hoden naší námahy. Vždy, když s klienty řeším jejich vztahy, přijde mi na mysl tento citát: ,,Milujete-li něco, nechte to odejít. Vrátí -li se to, je to vaše. Pokud ne, nikdy to vaše nebylo.“ (Autor neznámý)

Krásně také vystihuje životní situaci Veroniky. Tato mladá a velice hezká žena zůstala sama se svým čtyřletým dítětem. Nedokázala se vyrovnat s manželovým odchodem. Opustil ji kvůli jiné ženě. Doslova ze dne na den. Postavil jí před hotovou věc. Sbalil se a odešel. Veronika velice trpěla a stále nechápala, co udělala špatně. Manžel řekl, že potřebuje mít vedle sebe ženu, která s ním bude sdílet jeho zájmy a cestování. Dohodli se na tom, že dceru může vídat kdykoliv.

Navenek vše respektovala, ale uvnitř byla zloba, vztek a velká křivda. Když vyhledala mou pomoc, měla v sobě spoustu nezodpovězených otázek. Dočetla se, že by jí regrese pomohla pochopit. Již delší dobu se zajímala o ezoterickou oblast a měla teoretický přehled, jak věci opravdu chodí. Její manžel to ale nechápal, nevěřil, že se měli spolu potkat, aby si karmicky něco dořešili a uzavřeli. Zůstal ve svém vývoji stát a potřeboval k sobě stejně konzumní partnerku. Také ji měl potkat, protože i oni si spolu něco dluží. Tak to bývá.

Veronika měla pochopit, že se jejich cesty rozešly a na ní čeká někdo nový a lepší. Možná duchovnější. Manžel k ní byl alespoň upřímný a dostatečně silný, když odešel bez dlouhého vykrucování, jak to spousta partnerů dělá. Vážila si jeho upřímnosti. Všechno chápala, ale ještě ne do hloubky. 

V regresi vyprávěla, že se nachází v lese a má nepříjemný pocit. Šla za mužem, kterého znala. Stál tam u nějakého stromu a na něm visela oběšená mladá žena. Dostala hysterický záchvat. S plačtivým křikem se obviňovala, že za to může ona sama. Oběsila se kvůli ní. Mezitím muž sundával ženu ze stromu. Mlčky plakal.

Musely jsme se vrátit na začátek. Veronika se tehdy zamilovala do ženatého muže s dítětem. On bral jejich vztah pouze jako pobavení. Neustále jej sledovala, nedala mu pokoj. Nakonec si jej omotala kolem prstu a štvala proti jeho ženě. Muž začal doma lhát a vymlouvat se, aby mohl trávit s Veronikou stále více času.
Nebyl to tak dávný život. Tipovala jsem jej na začátek minulého století, jak Veronika potvrdila. Pak se vše provalilo. Muž musel jít s pravdou ven. Zmanipulovaný milenkou manželce řekl, že odchází. Zhroutila se. Našel jí pak oběšenou. To ale nebylo vše. Jeho žena v amoku a hluboké nenávisti hodila jejich malinké dítě do hrnce s vařící vodou. Chtěla se pomstít, ale prozření, co strašného spáchala, ji okamžitě dovedlo k sebevraždě.

Veronika si uvědomila svůj obrovský podíl viny. Cítila velikou zodpovědnost za to, co se stalo. Přiznala, že ho zase tak moc nemilovala. Chtěla ho jen mít, vlastnit. Tytéž pocity si přiznala i nyní. Role se obrátily. V tom muži poznala svého manžela a jeho ženou byla současná milenka. Tohle je spojovalo. Proto se nyní potkali. Totéž s jeho současnou milenkou. 

Také jste zažili nevěru? Byla dokonce důvodem vašeho rozvodu či rozchodu? Věřte, že je za tím vždy více, než si myslíte. Možná jednou pochopíte a odpustíte. Tak jako v případě Veroniky. 
Zabíjí v nás ego čistou lásku?

Andrejka s Radkem žijí a pracují v Anglii. Jejich vztah fungoval pouze do doby, než je začaly ovládat strachy. Strach ze samoty a ze ztráty toho druhého. U obou dominuje velice silné ego. Stavěli si kolem sebe zdi. Ochranné zdi. Andreu předchozí partneři podváděli a Radka zklamala přítelkyně po pětiletém vztahu. Podváděla ho s kamarádem ze stejné firmy. K tomu se tedy pojí i oboustranný strach ze zklamání. 

V době, kdy jsem je oba regresila, byli spolu již na kamarádské úrovni, jelikož se opět nepohodli a rozešli. Oba se shodli na tom, že jejich ego je silné a nedokážou jeden druhému přiznat svou chybu a být k sobě otevření. Jejich partnerské konflikty byly založeny vždy na egu. Přitom jsem měla pocit, že jeden bez druhého nemůžou být. Oba tomu chtěli přijít na kloub, aby mezi nimi došlo k uvolnění. 

Andrejku jsem regresila jako první. S maminkou měla velice krásný vztah. Kamarádský a otevřený. Svého otce nikdy neviděla, opustil svou ženu v době, kdy bylo Andree půl roku. Měla strach ze samoty. Trpěla vnitřním napětím a nervozitou. Procházela minulým životem, ve kterém byla 14-ti letou dívkou, když ji zemřel otec. Matka ho podváděla s jiným mužem. Nebyla to příliš vzdálená minulost. Andrea si tam uvědomila, že její matka na otcově pohřbu stojí nad rakví, bez pocitu lítosti, naprosto chladná. Neukápla ani slzu. Byla z toho v šoku a poznala v ní matku nynější. Taktéž i otce, kterého znala pouze z fotografie. Uvědomovala si, že se role otočily. Pochopila, že si to rodiče vzájemně dlužili.

            Nečiň svému bližnímu to, co nechceš, aby druzí činili tobě.

Pak se dostala do života, kdy žila jako šlechtic a tajila před svým okolím vztah se ženou z chudých poměrů. Tou ženou byl Radek. Poznala ho okamžitě. Mluvila o krásných pocitech k němu – tedy k ní, k té ženě. Ta mu porodila někde v ústraní dítě, ale on jí nechtěl pojmout za manželku, jelikož byl ovlivněn svým vysokým postavením a lidmi kolem sebe. Bojoval se svým egem. Posunula se do období svého skonu a viděla tuto ženu i dítě – již dospělé, u sebe. Žena ho držela za ruku a plakala. On (Andrea) k ní (Radek) cítil velkou lásku a na otázku, zda žijí stále odděleně, mi odpověděla: ,,Ne, překonal jsem sám sebe a zvládl své ego. Chvíli jsem bojoval, ale pochopil jsem, že láska je silnější než okolnosti.“

Andrea si uvědomila, že i nyní bojuje se stejnými pocity silného ega. A když to zvládla kdysi, zvládne to i teď. Byla si jistá. Stále jsem tušila a cítila, že se za těmi strachy skrývá ještě něco více. Řekla jsem Andrei, ať jde v čase zpět, do svého útlého dětství a odpočítávala jsem. Ocitla se u své matky v náručí, zhruba jako půlroční dítě.

Začala popisovat, co cítí: ,,Maminka mě moc miluje, cítím z ní tolik lásky, to si nikdo nedokáže ani představit. Dívá se na mně, hladí mně a svírá v náručí. Je to nádherné, tolik mě miluje. Cítím z ní radost a velkou sílu.“

,,Andrejko,” promluví za mne intuice, „Napoj se na svou maminku, zkus se nacítit na její nitro a řekni mi, co cítí uvnitř.“ Vzhledem k tomu, že její matku opustil manžel a zanechal jí samotnou s dítětem, tušila jsem, že uvnitř bude více, než je navenek znát. Po chvíli soustředění se Andreiny ruce sevřely v pěst a v obličej byl plný bolesti.

,,Bože můj, ona je tak raněná, cítím tolik žalu a bolesti, to nemůže být ani možné, tolik trpí a skrývá, abych to nepoznala, moc trpí.“

Plakala a já s ní soucítila. Bylo to jasné. Strach ze ztráty. Strach z opuštění. Bojí se, aby se jí nestalo to, co její mamince.

Strachy se u ní probudily poté, co se vydala do Anglie. Do té doby žila stále s maminkou. Jejich vztah byl téměř dokonalý. Byly jako sestry či nejlepší kamarádky. Bylo a je mezi nimi velice silné pouto. Matka nedávala najevo, že se trápí odchodem dcery do zahraničí. Přála jí  hezký život, ale uvnitř trpěla. Proto se Andrea bojí projevit lásku svému partnerovi. Aby nebyla raněna stejně jako její matka. Proto se schovává za své ego, které je nesnadnější ulitou i obranou.

Společně jsme ještě udělaly odstřihnutí energetických pout a uvolnily tím silné napojení na matku a Radka a Andy se cítila osvobozena. Práce na sobě tím pro Andrejku nekončí, nyní již ale ví, jak věci správně uchopit. 

I Radka ještě čeká spousta práce. O jeho sestře Erice jsem již psala. Byl to příběh o epilepsii. Erika a Radek měli velice hodné a milující rodiče a v příběhu Eriky jsem zmínila prudkou reakci rodičů z podvědomého strachu o své děti, respektive o Radka, který nepřišel domů včas. V minulém životě, který jsme regresily s Erikou, o svou dceru přišli a podvědomí vypustilo strach ze ztráty o své dítě.

Jak jsem již uvedla, Radek trpěl také strachy. Strachy ze ztráty a samoty. Také strachem ze tmy. Z tmavých místností v uzavřených prostorech.

Před lety, kdy měl Radek problémy se zády, respektive s výhřezem plotének, míval často se opakující sen, že před něčím plný hrůzy utíká. Utíká v lese, po spadaném listí. Více nikdy neviděl. Měl pouze strach z něčeho, co je mu v patách.

V regresi vyprávěl velice podrobně a detailně. ,,Přicházím k velkému bílému domu, kolem je krásná krajina, vidím kolem kopce a fouká jemný větřík, vypadá to tam jako v pohádce, vcházím do toho domu a je tam spousta lidí, jako by něco oslavovali, v rukou mají kalichy, převážně jsou to muži, na sobě bílé košile, vesty, vysoké boty a na hlavách huňaté čepky. Procházím tama jako by mně nikdo neviděl, nemůžu chytit žádný děj, jen se pohybuji sem a tam. Procházím další místností a vcházím do knihovny, je tam spousta knih.“

Vybízím ho, ať vezme do ruky jakoukoliv knihu a a podívá se do ní.

,,Vybral jsem si takovou velikou červenou, na obalu je něco napsáno velkým písmem, ale je jiné než to naše, dívám se dovnitř a mám pocit, že je to buď rusky nebo řecky, je to psané azbukou, ale nedokážu přečíst, co tam je.“

,,Nevadí,” říkám Radkovi, ,,vrať tu knihu zpět a běž do další místnosti, jestli tam ještě nějaká je.“
,,Ano, za knihovnou jsou ještě jedny dveře, vcházím tam, rozhlížím se, v rohu místnosti sedí na malé, dřevěné stolici žena, má tak něco mezi 26 – 30 lety. Je nešťastná, mám pocit, že se jí něco stalo. Stále se dívá do rohu.“

,,Co je v tom rohu?” ptám se.
,,Jsou tam schody, nechci tam jít, mám strach.“
,,Proč?“
,,Jsou zatopené a dole je místnost, taky zatopená, mám z toho hrůzu, bojím se, nechci se tam ani dívat.“
,,Dobře, soustřeď svou pozornost zase na tu ženu.“
,,Ona je velice smutná, má v sobě nenávist, odešel jí muž někam bojovat a už se nevrátil.“ ,,Promluv na ni a zkus zjistit,jestli jí znáš a kdo jí odešel bojovat.”
,,Vůbec mě neslyší, nereaguje, stále se dívá jedním směrem skrze mně.“

Aha, bylo mi to jasné, ale nebudu předbíhat.

,,Radku, vrať se zpátky a zjisti, co se tam stalo.“
,,Mám ženu a dvě krásné děti, ta žena tam je nešťastná, je to má žena, musím jet do války, v ruce mám zbraň, nějaký měč nebo kord, na sobě hnědé vysoké boty pod kolena a červený kabát se třema knoflíkama.“

Bylo pozoruhodné, do jakých detailů vše Radek popisoval. Ze zkušenosti již však vím, že muži bývají v regresích větší detailisté než ženy a jsou více spontánní. Normálně to bývá naopak. Muži se více nechávají vést vizualizací, ženy pocity. 

Pokračuje: ,,Loučím se se svou ženou, sotva se na mně podívá, cítím z ní velkou bolest, zklamání, strach, bojí se a skrývá to za masku nenávisti. Beru jí do náručí a dívám se jí do očí, ano, ta žena je Andrejka, vypadá jinak, ale cítím stejnou energii a vidím stejné oči, jsou to její oči, já ji tak miluji, nedá se to ani popsat jak, ona moc trpí a já taky. Loučím se i s dětmi, tisknu je k sobě, líbám je, nasedám na koně a přidávám se ke skupině jezdců, děti mi mávají, ale má žena zůstává uvnitř domu, není venku a je mi to líto.

Jedeme dlouho, na nějaké konkrétní místo, je to bojiště, musíme bojovat, já nechci, stále myslím na svou rodinu a vidím před sebou tvář své ženy, tolik jí miluji. Pak ležím na zemi, mám probodnutou hruď, vidím letět holubici, nebe, dívám se nahoru na nebe, cítím volnost, uvolnění, umírám, odcházím. Najednou jsem v tom našem domě, ona mě nemůže vidět, ale vím, že mě cítí, vím to, chci jí vzít do náruče, ale nemohu, nešlo by to, chci se s ní jen rozloučit a vím, že jsem tam s ní, pláče, hodně silnou lásku k sobě máme, ta láska je nepopsatelná, vím, že mě hodně miluje, ale cítím i její hněv, to, co je mezi námi se nedá ani popsat láskou, to je něco víc, cítím to uvnitř a je to nepopsatelná láska, tolik jí miluji.“

Radkova slova naplnila místnost ohromnou, láskyplnou energií. Z očí mu kanuly slzy. Jeho emoce prostoupily i mnou. Nehybně jsem seděla a cítila, jak se mi svírá srdce. Jeho láska k přítelkyni byla přímo hmatatelná.

Pokračovali jsme dále. Stále visely ve vzduchu otazníky k ději, kdy popisoval zatopené schody a místnost. Potřebovala jsem ho vrátit přesně tam. A také se tak stalo.

Občas se stane, že se ve vzpomínce prolnou dva nebo i více životů současně a terapeut tomu musí věnovat maximální pozornost, aby věděl, kdy je má podchytit a na co se konkrétně zaměřit. Musí klienta vést k tomu, aby udržel pozornost při jedné události a nenechat ho přeskakovat z děje do děje. Je důležité držet jednu linii. Odpočítávala jsem od pěti do jedné a řekla Radkovi, ať se soustředí na událost, která souvisí s tím, co popsal dříve. Ihned reagoval.

,,Tábor. Jsem v nacistickém táboře, v Německu, byl jsem jen skladník a přihlížel jsem, co se tam všechno děje, bylo to strašné, cítil jsem velkou vinu, bylo to na povel, museli jsme zatopit sklepní místnost plnou vězňů. Nechápu, proč to dělají, musím mlčet, nesmím vybočit z řady, nemohu, ti vězni prosí o pomoc, jsou vyhublí, je jim zima, je mi jich líto, stále prosí, ať to neděláme, sledoval jsem to do posledního okamžiku, byli připoutaní k lavicím a voda se tam hrnula a hrnula, strašné, ten jeden se na mně dívá a v jeho očích vidím veliký strach a také prosbu, prosbu o pomoc, nemohu, ty oči, znám ty oči, jsou to oči mého otce. Ano je to můj otec, bože můj, já jsem nemohl nic udělat, je mi to tak líto, ta voda je hnusná a tmavá, je to jako ten pocit, stejný pocit, který mívám, když mám jít do nějakého tmavého neznámého prostoru, je to stejný strach, už vím proč…“

Konečně nám do sebe všechno zapadalo. Popsal také, jak umírá při výbuchu skladu se zbraněmi a granáty. Snažil se uniknout, ale silný výbuch ho smetl a smrtelně zranil. Po těchto nepříjemných vzpomínkách byla balzámem pro duši regrese, při které se ocitl v v krásném životě, kde byl opět s Andreou. Bylo to v devátém století ve Francii, byl ženou a bylo mu umožněno vzít si muže, kterého si určil sám. Měl hodné a milující rodiče a oba milenci byli ze stejných šlechtických kruhů.

Pobavila mně všal jedna Radkova věta, kdy popisoval, že si vzal muže, kterého tolik miloval a prožívali spolu krásné chvíle života. Cituji jeho rodnou slovenštinou: „Bol som vydatá za tohto muža.“ Jak hezky se tam prolnul ženský a mužský rod.

Energie je bezpohlavní a mnozí z vás již ví, že jsme v neustálém karmickém toku v jiných tělech a pohlavích i postaveních. Proto, když je mysl a podvědomí uvolněné, nepřemýšlíme, proč jsem zrovna tam ženou nebo mužem. Přistupujeme k vizi automaticky.  

Radkův hezký a poklidný život, ve kterém zemřel přirozeně na stáří, se stal hnacím motorem, důvodem, proč věřit, že jestliže nás v minulosti může potkat něco tak krásného, máme naději prožít znovu totéž. I vidina naplňujícího života může vyléčit a motivovat k práci na sobě a na svých vztazích. 

Ještě nám zbývalo projít jeho opakující se sen, kdy běží po spadaném listí, lesem, pronásledován něčím nebo někým. Sen, který se mu zdával, když měl velké zdravotní problémy s výhřezem plotének a trpěl bolestmi zad.

,,Vidím se jako muž kolem čtyřicítky, jdu lesem, jsem nějaký myslivec, je to na podzim, všude je popadané listí, žluté, hnědé, různé barvy, je to jako v tom snu, najednou mám pocit, že mě něco pronásleduje, ohlížím se, je to medvěd, veliký medvěd, rozzuřený, chtěl jsem ho ulovit, to jsem neměl dělat, utíkám, běžím stále tím lesem, zakopávám, padám na zem, vrhá se na mně, napadá mně. Mám zraněná záda, cítím ukrutnou bolest, ležím tam dlouho, hlavu mám na stranu a nemůžu se hnout, ty silné bolesti mě doslova ničí, stále vidím to listí a jen tam tak nehybně a bezmocně ležím, už nemůžu. Přichází konec a cítím úlevu.“

Bolesti zad v něm vyvolaly potlačené vzpomínky, který se mu promítly do snu. Na úplný závěr jsem Radkovi řekla, ať se pokusí spojit se svým vyšším já nebo s mistry,  zda pro něho mají nějakou radu či poselství.
Chvilku to trvalo a pak povídá: ,,Mám naslouchat svému nitru, všechno mi bude časem zodpovězeno, vše, co se mi děje a jak mám na sobě pracovat.. Mám jen stále rozdávat svou lásku, pak pochopím.“
Pak ještě dodal: “S Andry budeme společně pracovat na našem vztahu, měli jsme si tím vším něco uvědomit a já vím, že jí nechci ztratit, našel jsem v sobě opravdovou hloubku lásky, už se nenechám ovládat svým egem, ale vím, že to chce čas.“ 

Važme si lásky, važme si jeden druhého. Važme si těch důležitých okamžiků. I kdyby trvaly jen pár minut. Zbytečně si to stěžujeme a necháváme vyhrávat naše ega. ,,Láska je totiž silnější než okolnosti.“ 

Radek s Andrejkou sice zůstali pouze kamarádi, ale rozešli se v lásce a odpuštění. Radek se vrátil na Slovensko a má novou přítelkyni. Jejich vztah je velice čistý a hezký. Již bez ega a strachů. Andrejka zůstala v Anglii, krásně na sobě pracuje a v době, kdy píši tyto řádky, je na Mallorce, kam odjela za svým tatínkem. Jde o jejich první společné setkání. Oba v sobě objevili nový proud čisté lásky a nikde není řečeno, že by zase jednou nemohli být spolu. Třeba si jen ještě potřebují projít nějakou tou karmickou vztahovou poutí. 


(Více v mé knize Karmická sinusoida – Z deníku regresní terapeutky)

Autor Dátum 23. Máj 2013

Článek převzat od http://www.2012rok.sk/wp/laska-a-vztahy/16036-vztahove-problemy-zabiji-nas-ego-cistou-lasku

úterý 28. května 2013

CHUTĚ NA NEZDRAVÉ POTRAVINY SIGNALIZUJÍ, CO VÁM CHYBÍ


IMG_8830

I když přestanete jíst standartní stravu a odpadní jídlo, můžou se vám za nějaký čas vynořit “touhy po něm”. A mohou být dost neodbytné.

Tyto touhy nepotřebují žádné drogy či stimulaci alkoholem k tomu, abychom je překonaly. Tyto chutě mají více než jeden motiv či příčinu. Pomalý detox po opuštění “standartní stravy” během chvíle povzbuzuje vylučování toxinů.

A toxiny z jídel, které dříve uspokojovaly vaše touhy a další chutě, jsou už vyloučené.

Proto by tento  příznak “žádosti” mohl být podobný jako závislost na heroinu či nikotinu a měl by vést k okamžitému uspokojení s dlouhodobými negativními důsledky. Stále ještě mohou ve vás přetrvávat sklony k uspokojení těchto impulsů.



PŘESVĚDČIVÁ SÍLA CUKRU

Touha po cukru může být způsobena růstem parazitů, nebo uspokojení návyku, který ve vás vyvolává Kandida, jež je náročná na cukr. Kandida totiž potřebuje pro své přežití cukr. Vysoký obsah cukru je tím nejideálnějším prostředím pro bujný růst Kandidy.
Totéž platí pro růst nádorů.

Rakovinným buňkám velmi prospívá kvašení glukosy, protože tak normální buňky ztratí schopnost metabolizovat kyslík.
Před tím, než Dr. Max Gerson přijel z Německa do USA, léčil pacienty s rakovinou ve Francii. V jedné chvíli byl zmaten z nedostatku pokroku jeho pacientů kteří konzumovali jeho přírodní dietu – založenou na přírodních šťávách a detoxikační terapie jater.

Poté zjistil, že jim klinický asistent přináší těstoviny. Těstoviny byly zakázané a brzy poté způsobily další rakovinu. Cukr je silný návyk, který podporuje “dobrou náladu”.
Může vyvolat příznaky jako rezistenci inzulínu, nespavost, hypoglykémii, únavu nadledvinek a rakovinu.

Bohužel, CUKR v různých formách zahrnuje i fruktózový sirup (HFCS) který je ve zpracovaném jídle všudypřítomný a je v jídlech, které nejsou vůbec sladké jako např. ve smažených hranolkách. A je v mnoha dalších takových jídlech, protože cukr je vysoce návykový a s tím tyto potravinářské firmy počítají.

Další důvod proč jíst čerstvá, organická jídla a produkty.

IMG_8820


TOUHY PO NEZDRAVÉM JÍDLE JSOU SIGNÁLY O CHYBĚJÍCÍCH ŽIVINÁCH
Toto vysvětlení “touhy po nezdravém jídle” je kontroverzní, ale více pravděpodobné.
Vaše tělo takto žebrá o živiny, jichž má nedostatek.
Koneckonců, díky rané Zelené revoluci z počátku 20.stol. rozsáhlé mono – průmyslové zemědělství s chemickými hnojivy a pesticidy způsobilo, že většina zemědělské ornice je minerálově vyčerpaná.

Příklady určitých tužeb vysvětlila Deby Gouge ve svém článku “denní transformace”.  http://www.dailytransformations.com
Sama měla chronicky nízkou hladinu železa navzdory konzumaci “Fetronu”dvakrát denně. Poté ji zachvátila ohromná chuť na jablka, které si dopřávala.
Snědla 8 jablek denně. Její úroveň železa stoupala. Časem zjistila, že pektin v jablkách pomáhá udržet železo v těle. Nevěděla to až do té doby, dokud její touhy nebyly uspokojeny.

Tužby po zdravém jídle jsou dobrá věc.

IMG_7210


Mohou nám i nezdravé chutě říci, po čem doopravdy naše tělo touží?


cokolada-p-1

Touha po čokoládě signalizuje, že můžete mít nedostatek HOŘČÍKU.
Hořčík je nejvlivnější minerál pro funkci našeho buněčného metabolismu. Je součástí více než 300 metabolických funkcí a je titulován jako “mistr minerál”.  http://www.naturalnews.com/026768_magnesium_food_supplement.html
Dopl. Marie:  Zdroje hořčíku- konopné semínko, ptačinec, syrové kakaové boby a kakao či syrová čokoláda, cibule, kapusta, kadeřávek, červená řepa, špenát, štěrbák, okurka, paprika, rajčata, cuketa, chřest, hrášek, lněné semínko, lískové oříšky, mandle, sezamová semínka, slunečnicové semínko, kerblík, avokádo, banány, citron, jablka, mango, hroznové vino, MED,…   

IMG_7300

Chutě na bílé pečivo a zpracovaná těsta z mouky souvisí s pokusem těla doplnit nedostatek chrómu. Chrom řídí inzulín.

images-2

Dopolnění Marie: zdroje chromu- konopné semínko, ptačinec, obilné klíčky, zelené listy (včetně divokých zelených listů), švestky, para ořechy, lískové oříšky a další, syrové mléko či syrový sýr, datle, hrušky, granátové jablko, rajčata, houby, vaječný žloudek, černý pepř, hlávkový salát,…  
Nepřítelem chrómu je jakékoliv umělé hnojení, postřiky, ozařování, rafinační prostředky (tedy průmyslové zpracování). Nejlepším zdrojem chrómu jsou BIO produkty.

IMG_7168

IMG_1002


Chutě na sýry signalizují nedostatek Omega-3 mastných kyselin.

979446

Dopl.Marie: Zdroje omega-3 mastných kyselin- konopné semínko, konopný olej, avocado, lněné semínko, lněný olej, kokosový tuk, panenský olivový olej, včelý pyl, kapusta,…

IMG_3619


IMG_7558

IMG_3544


Podle  www.naturopathyworks.com  chutě na sodu (uhličitan sodný) naznačují, že potřebujete vápník, zatímco tužby po čaji či kávě upozorňují na nedostatek síry, fosforů nebo na obojí.
Doplnění Marie: Zdroj vápníku- konopné semínko a mléko, mandle, mandlové mléko, kopřiva, cibule, kapusta, růžičková kapusta, brokolice, kadeřávek, červená řepa, ředkvička, kedluben, zelí, mangold, špenát, hlávkový salát, okurka, paprika, rajčata, cuketa, chřest, lněné semínko, lískové oříšky, mák, sezamové semínko, slunečnicové semínko, koriandr, avocado, banány, borůvky, citron, mango, meruňky, hroznové víno, mateří kašička,MED,…

IMG_7122

IMG_7156

Zdroj síry: cibule, česnek, kapusta, růžičková kapusta, kadeřávek, ředkvička, pažitka, kedluben, špenát, štěrbák, okurka, paprika, rajčata, cuketa, chřest, hrášek, lněné semínko, borůvky, citron, mango,MED,…

IMG_3494 2

IMG_3766

Zdroj fosforu- kapusta, kopřiva, cibule, růžičková kapusta, kadeřávek, pažitka, kedluben, zelí, mangold, špenát, lískové oříšky, štěrbák, hlávkový salát, okurka, paprika, rajčata, cuketa, hrášek,chřest, lněné semínko, sezamové semínko, slunečnicové semínko, koriandr, avocado, banány, citron, hrušky, jablka, mango, meruňky,MED,…

IMG_7124


Jak vidíte, plody zeleniny a ovoce, včetně oříšků a olejů mají široké spectrum živin a stopových prvků.. 

Toto je pár příkladů z velmi rozsáhlého seznamu různých tužeb, a jakými živinami tyto touhy vyrovnat včetně jídel, která se postarají o tyto nutriční nedostatky. http://www.naturopathyworks.com/pages/cravings.php


Autor: PF Louis, pro NaturalNews.com
Zdroj: http://www.naturalnews.com/036948_food_cravings_sugar_addiction.html
Překlad: www.jajsem.com
Tento článek byl přeložen a originálně vydán prostřednictvím www.jajsem.com  a lze jej v nezkrácené a neupravené podobě šířit nekomerčním způsobem pouze s tímto aktivním odkazem na tyto stránky a všemi dalšími uvedenými zdroji, včetně celé této poznámky.

čtvrtek 23. května 2013

Promluva archanděla Michaela o asertivní obraně


Ráda bych se s vámi podělila o jeden záznam ze svého hovoru s archandělem Michaelem, v němž jsem mu položila otázku, proč jsou pozitivně naladění lidé tak často sráženi a napadáni negativitou druhých, a proč je tak těžké to unést a soucítit s nimi, aniž bychom jim to mstivě vraceli nazpět a jen tím násobili jimi vyslanou negativní energii.
Musím říct, že jeho sdělení bylo pro mě překvapením, protože jsem žila v přesvědčení, že jakákoli reakce na negativitu druhého člověka je jen násobenou negativitou. Michael mě ale naučil, že ne vždy to tak musí  být. Že naše reakce je potřebná a někdy dokonce nevyhnutelná. Přitom poukázal na skutečnost, že obrana není opětovaný útok nebo pomsta, ale přirozeně vyjádřená reakce, která není ani pozitivní, ani negativní.
Pomohl mi svými slovy v době, kdy jsem prožívala velké štěstí, které mi vzápětí bezdůvodně pokazili někteří lidé z mého okolí. Přivedlo mě to k otázkám, proč, když jsme pozitivní, dostáváme jako reakci i negativitu. Jeho vysvětlení a doporučení k asertivní obraně zde s vámi sdílím.

- Magda

* * *

"Často se mě ptáš, proč, když jsi šťastná a zářivá, hodná, srdečná a otevřená, se vždy najdou velmi rychle lidé, kteří se ti tvou pozitivitu snaží pošlapat a dobrou náladu ti musejí nutně zkazit. Odpověď leží ve strachu, jako téměř ve všech případech, kdy lidé cítí nějakou bolest.
Už víš, že to, jak se druzí lidé chovají, nevypovídá o tobě, ale o nich a jejich pohledu na svět. Přesto tě jejich jednání zraňuje. To je pochopitelné. Že něco chápeš rozumem, nestačí k tomu, abys to tak i zažívala. Potřebuješ to také cítit. Dovol mi tedy, abych ti to vysvětlil podrobněji a napomohl ti tak k tomu, abys skutečně pocítila bezpečí a přestala se druhými lidmi cítit ohrožovaná.

Bojíš se zůstávat pozitivní a otevřená, protože se pokaždé najde někdo, kdo to v tobě nenávidí a snaží se to zářivé světlo zahasit. Proč? Protože tito lidé jsou ovládáni svým egem a ego je temnota. Ego je strach. Ego ví, že kdyby si jeho nositel připustil do srdce světlo, ztratilo by nad ním kontrolu a moc.
Když jsi otevřená a spokojená, probouzíš tím v některých lidech pocity závisti, hněvu, žárlivosti nebo nepřejícnosti, protože oni sami se dobře necítí. A tak jednají způsobem, kterým se tě snaží vědomě či nevědomě ztrestat za to, že se máš lépe než oni. Považují to za nespravedlivé. Jenže každý sklízí to, co zasévá, jak také víš.
"Buď srdečná a lidé tě budou mít rádi; buď protivná a lidé se ti budou vyhýbat." Ano, neplatí to vždy, jak je vidět už z toho, o čem tu mluvíme, ale podstata tohoto tvrzení je naprosto pravdivá. Pomineme-li tyto osoby, které se závistivě snaží šlapat po štěstí druhých, pak je to skutečně tak. Člověk, který se usmívá a je na druhé hodný, bude vždy vyhledávanější a obklopený lidmi, kteří se rádi těší z jeho záře, než ten, který se mračí, stěžuje si, nadává a lituje se. Jsou to vždy následky tvého vyzařování. Co vyzařuješ, to si přitahuješ. Proč k tobě tedy chodí ti, kdo ubližují? Kromě toho, že mají z tvého světla strach (neboť je to pro ně neznámé a nezvyklé), dělají to proto, že přece jen ve svém nitru touží vidět záblesk světla a to tvé jim připomíná jejich vlastní.

Vaše společnost žije v pesimismu, nadávání, stěžování si a iluzi nedostatku. A protože je tato iluze tak zažitá a jsou na ni všichni tak zvyklí, bere se jako norma. A kdo pak nezapadá do této normy, vyčuhuje z davu a dav se cítí ohrožen. Co může takový člověk udělat? Když se odváží vystoupit z řady a projevit se pozitivně a s optimismem, ostatní ho hned začnou kamenovat a zahánět zpátky do řady. Aby všechno bylo pěkně při starém, pěkně bezpečné. Ano, to je přesně ono. Bezpečí. 

Jejich pocit bezpečí vychází z toho, že mají všechno negativní zažité a vyzkoušené. Všechno, co do této vyzkoušené oblasti nespadá, se musí rychle odehnat, aby jim to náhodou neublížilo. Jsou naučení, že všechno, co je jiné, je špatné, a že všechno nezvyklé, co přichází, je podezřelé, že noví lidé, kteří přicházejí, jsou možní podvodníci a zloději a mají špatné úmysly, a nekonečný výčet by mohl pokračovat. A protože tomu tolik věří, že všechno nové je ohrožující a nebezpečné, za žádnou cenu nechtějí dovolit, aby se něco měnilo. Co na tom, že by mohli mít mnohem krásnější a spokojenější život? Vyzkoušet něco neověřeného je moc nebezpečné! Protože my prostě víme, že všechno, co neznáme, nám chce ublížit a uškodit.

A tak, kdykoli se objeví něco, co jsme si přáli, nevěříme tomu a odmítneme to s tím, že je to nějaké podezřelé. Když se objeví nějaký laskavý člověk, zůstaneme uzavření a odtažití, protože je nějak moc hodný, a to je podezřelé. Když se nám naskytne příležitost něco změnit k lepšímu, honem se schováme do ulity, abychom zůstali pěkně schovaní a v bezpečí. Nic a nikoho k sobě nepřipouštíme... A nic se nemění.

Ale pak jsou tu ti, kdo se toho nebojí. Ti, kteří se rozhodli neposlouchat ego, ale srdce. Ti se nebojí nových zkušeností. A tak takový člověk vystupuje z řady, získává první úspěchy, cítí se šťastný, zjišťuje, jak je všechno nové lepší a naplňující… a prásk! Hned ho udeří jedovatá slova někoho druhého, kdo je schovaný ve své ulitě, ale nedokáže překousnout, že ten první z ní dokázal vystoupit. Prásk! Další rána od osoby, která se cítí ukřivděná, že ten člověk se má lépe než ona. Musí mu to dát "sežrat" za každou cenu. "Přece se nemůžeš mít líp než já, to není spravedlivé!" Prásk! "Ty se máš nějak moc dobře, to je podezřelé. Beztak jsi někoho okradl nebo podvedl."
A ten odvážný, statečný člověk, který dosáhl úspěchu a štěstí, stojí na své cestě zničený, dobitý a citově zraněný. Čím si to zasloužil? Ničím. Vyvolal svým štěstím nezpracované emoce druhých lidí a nastavil jim zrcadlo. Připomněl jim, jak jsou vlastně oni sami nešťastní a vystrašení. Ve skutečnosti chtějí být stejně šťastní jako on. Ale protože odmítají poslechnout své srdce a změnit se, jsou nahněvaní a frustrovaní. Výsledkem jsou jejich podrážděné reakce, které si jeho vybírají za cíl. Je to přece jeho vina, že si musejí přiznat svou nespokojenost! Kdyby nebylo jeho, nemuseli by přemýšlet nad tím, proč něco měnit, a všechno by bylo v pořádku! On za to může, protože je jiný a narušuje jim jejich navyklý stereotyp - jejich bezpečí.

On má ovšem volbu nenechat se tím zranit a jít dál. Nenechat se zastavit. Zůstat sám sobě věrný, stejně jako nové cestě, o které se přesvědčil, že je skvělá. A co když potká další takové lidi, kteří ho budou napadat a útočit na něj? No, tady je to hlavní, co bych ti chtěl říct. Má právo se bránit.

Už víš, že lidé, kteří útočí na ostatní, jsou sami zranění a touží po stejném štěstí a lásce, které z nich cítí. Také víš, že oplácet jim stejnou mincí nic nevyřeší. Jsou ale případy, kdy je prostě nezbytné se bránit a dát najevo, že po tobě nikdo nemá právo šlapat.
Pravda, někdy je lepší nic nedělat a nechat druhého, aby se vyvztekal nebo vykřičel, protože jen potřebuje vylít svou frustraci, a pak se zase uklidní. Tvoje reakce by ho možná přivedla do ještě větší negativity a vydráždila by ho. Tam je lepší mlčet a pouze s ním soucítit.
Něco jiného však je, když ti druhý člověk záměrně ubližuje. Pokud pocítíš potřebu se vyjádřit a něco tomu člověku dát najevo, udělej to. Naslouchej svému srdci. Jestliže někdo překračuje únosné meze, je potřeba se projevit. A věz, že je to naprosto v pořádku.

Spousta z vás, kdo jste hodní, ohleduplní a empatičtí, dokážete předem poznat, že kdybyste se útoku druhého člověka nějak bránili a řekli něco, co se tomu druhému nebude líbit, tak mu to ublíží. To nechcete. Nechcete ho zranit. A tak neřeknete ani neuděláte nic. On po vás bude dál šlapat, ale vy to považujete za přijatelnější než kdybyste mu nějak ublížili svou obranou. Opět se zde vracíme k začátku: KAŽDÝ SKLÍZÍ, CO ZASEL. I ty. I ostatní. Každý z vás. Jste si vědomi toho, že cokoli uděláte, má svůj následek, který se vás dotkne. Proto taky víte, že je lepší konat dobro a vážit si toho hezkého, než šířit zlobu a ubližovat ve snaze se cítit silnější.
I ten, kdo na tebe útočí, sklidí, co zasel. Máš právo se bránit. A je to SPRÁVNĚ. Ano, ublíží mu to. Naštve se, bude tě ještě více kritizovat, rozbrečí se nebo tě opustí. Jenže to je jen následek jeho vlastního činu, ne tvého. Když na tebe útočí, musí počítat s tím, že to bude mít odezvu. Bránit se je v pořádku!

Když budeš tahat kočku za ocas, poškrábe tě.
Když budeš mačkat včelu, píchne tě žihadlem.
Každý živý tvor se brání, když je mu ubližováno!

A i ty jako živá bytost máš v sobě tuto přirozenost. Ano,je to přirozené. I když to druhého může zranit. Ale to už je jeho zodpovědnost - neměl na tebe útočit.

Vtloukali ti do hlavy, že ublížit někomu nebo být příčinou jeho bolesti je špatné. To platí za předpokladu, že druhému ubližuješ záměrně, s cílem působit mu bolest. To je v takovém případě útok a z něj pak sama poneseš následky.
Protože jsi empatická, cítíš, že svou obrannou reakcí možná způsobíš druhému bolest. Potom to tedy chápeš tak, že kdyby ses bránila, záměrně bys mu ublížila – protože si přece jsi vědoma toho, že mu to může ublížit. Ale jestliže se druhý cítí zraněný tvou obranou, když na tebe přitom sám zaútočil, je to jeho vlastní zodpovědnost, nikoli tvoje. Bránit se je čistá přirozenost a je to nezbytné.

I za cenu toho, že druhého zraníš nebo zklameš, bránit se je důležité. I pro něj, přestože to tak nevypadá. Když se přirozeně a upřímně bráníš, pak mu samotný Vesmír dává skrze tebe najevo: „Tak takhle tedy ne!“ Ten člověk to potřebuje pochopit. Potřebuje tu zkušenost. Potřebuje se to naučit. I on touží po štěstí a po kvalitnějším životě. Ale aby se mu to mohlo splnit, musí odložit tyto své návyky souzení, útočení, závidění, mstění se, přetvařování se, předstírání a neupřímnosti. Jako odpověď na jeho modlitby jsi mu třeba zrovna přišla ty. Jako lekce určená k jeho pomoci a poučení. I bolest a nepříjemné situace můžou člověka lecos naučit, to přece sama víš.

Bránit se neznamená být agresivní. Znamená to zůstat silný, stát si za svým a nenechat nikoho překračovat únosnou hranici. Všechno se dá říct jemně a ohleduplně, ovšem v případech, kdy to nefunguje, je bohužel potřeba jiný způsob. Pokud se bojíš, že tvá obrana bude nepřiměřená, pomůžeme ti - najít správná slova nebo činy. Když respektuješ druhé, máš právo žádat i od nich, aby respektovali tebe.

Když skloníš hlavu a necháš si ubližovat, tak toho člověka podpoříš v páchání zla. A i když možná ten člověk bude zdánlivě spokojenější, protože jsi ho ušetřila bolesti, ve skutečnosti bude svým dalším pácháním zla kazit svůj vlastní život i životy druhých. Myslíš, že je to lepší? Určitě není. I kdybys v obraně řekla něco, co se ho dotkne, potřebuje pocítit, že jeho jednání není dobré a že existuje lepší cesta. Zůstaň silná a nenech si to líbit. Je to tak dobré pro obě strany.

Chápeš, že každý čin má svůj následek. To musí pochopit i tito lidé. I za cenu toho, že je svou reakcí zraníš. Pořád je to jen reakce na jejich vlastní akci. Je to přirozený následek. Je to jejich vlastní dílo, jejich vlastní sklizeň. Když zasévají negativitu, sklidí negativitu. A pak se cítí ukřivdění. "Proč ty se máš dobře, když já se mám špatně? Nemáš právo být spokojená, když já spokojený nejsem! To je nespravedlivé!"
A pak se v tobě snaží vyvolat pocity viny – za to, že se máš dobře. Za to, že se tě jejich útok nedotkl tak, jak chtěli. Proč by sis ale měla vyčítat, že se máš dobře? Proč by mělo být špatné, že jsi objevila nějakou novou příjemnou cestu, jak žít svůj život? Že oni ji neobjevili a nejdou po ní? Ty jim můžeš tuto cestu ukázat. Ale oni na ni nechtějí vejít. Oni chtějí, abys ty zůstala na té staré a oni nad tebou měli nadále kontrolu a necítili se ohrožení něčím novým.

Představ si, že všichni lidé jsou schovaní v krabicích, ve škatulkách. Každý má svou škatuli, ve které se cítí v bezpečí. Když vyhlédne ven, uvidí ostatní lidi, jak jsou také schovaní ve svých škatulkách. A najednou – jeden člověk ze své škatulky vyjde ven. Najednou je tu člověk, který se nebojí. Člověk, který se osvobodil od strachu a nebojí se ukázat ostatním bez škatulky. Tou škatulkou je maska, kterou nosíte – představa o tom, jak vypadá dokonalý a bezchybný člověk, jemuž nelze nic vytknout.
Podle této představy se přetvařujete. Žijete v krabičce. Vaše krabička je pomalovaná vším, co považujete za ctnostné. Je naprosto bezchybná. Vy sami jste ale zavření uvnitř a nejste vidět. Jste nesvobodní. Kdybyste vyšli ven, uviděli by ostatní, jací jste doopravdy. A to by nešlo. Máte přece svoje chyby a oni by vám je začali vyčítat! Vaše nekonečná snaha být bezchybní vychází ze strachu, že by vás ostatní bičovali za to, co se nepovažuje za dokonalé. Mít chyby – nebýt dokonalí – nevyhovět představě o tom, co se považuje za dobré -  pro vás znamená mít v sobě něco špatného, co ostatní odsoudí a za co vás ztrestají.
Ano, lidé to dělají. Ale odvaha být pravdivý a upřímný, ukázat se v pravém světle a nepředstírat, že jsem jiný, než jaký jsem, nebát se ukázat svou přirozenost, to je skutečná cesta ke štěstí.

Jen jim ukaž, jak je krásné být svobodná! Jen vyjdi ze své škatulky! Co na tom, že po tobě budou házet rajčata a vejce ve snaze tě zahnat zpátky dovnitř? Procházej se dál! Nenech se tím shodit a nedej si to líbit! Když to jinak nepůjde, klidně házej ta rajčata zpátky po nich! Ukaž jim, že se nebojíš. Oni se zavřou do svých škatulí a nechají tě na pokoji. Ti, kteří v tobě uvidí inspiraci a dovolí ti být jim příkladem a ukázat jim novou cestu, po tobě nic házet nebudou. Postupně ze svých škatulí vyjdou stejně jako ty a připojí se k tobě. A nakonec i ostatní, kdo se tak báli a útočili ze strachu a pocitu ohrožení něčím nezvyklým, začnou přemýšlet, jestli na tom přece jen něco není.

Proč se ti tedy konečně získané štěstí snaží někteří lidé pošlapat? Protože se bojí, že by měli také opustit svou škatuli. Cítí se ohrožení představou, že by se pro své štěstí měli vzdát té své dokonalé a bezchybné schránky a odkrýt své nitro. Nechtějí to vidět ani na to myslet. Ale tvoje čisté světlo je k tomu vede. A oni se toho bojí. Jsou přece zvyklí žít ve stínu ve své krabičce, v bezpečí.

Zůstaň stát na nohou a běž dál. Nenech se tím porazit. Když bude třeba, braň se. Ukaž jim, jak je to skvělé být silná a svobodná. Jen tak můžeš něco změnit. Ne tím, že se jim zavděčíš, jen aby tě netrestali za odlišnost. Jestli chceš změnu ve společnosti, staň se tou změnou. Další tě budou následovat, když uvidí, že to funguje. A čím více lidí sebere odvahu být jiní a vystoupit ze své krabice, tím lépe bude vypadat vaše společnost. Každá změna je možná. Věř tomu."


* * *

"Pozdrav Slunci" a "Pozdrav Měsíci"



 
Pozdrav slunci  
(Súrja namaskár)
Pozdrav slunci je sestava cviků, kterými se systematicky procvičí celé tělo. Pravděpodobně jde o nejstarší ranní rozcvičku.
Série pozic se provádí převážně ráno tváří k vycházejícímu slunci za přijímání paprsků slunce a hlubokého dýchání. Pozdrav slunci cvičili staří jogíni pro zahřátí celého organismu, pro pročištění trávící soustavy, rozproudění krve, lymfy, k aktivaci nerovové činnosti, masáži vnitřních orgánů, odbourávání fyzických a psychických bloků v páteři, odbourání psychických bloků. Je to komplexní cvičení, které rovnoměrně posílí a protáhne, uvolní všechny svaly na těle, cvičení, které svojí dynamičností vyvolá spící energii. Dýchání probíhá v rytmu dechu – hluboce a klidně, bez zadržování dechu. Vše provádíte tak, aby vám cvičení bylo příjemné. Celý cyklus opakujte zhruba 5-10krát, tak abyste cítili zahřívání těla, kontrolovali svůj dech a nezrychlovali dýchání. Není třeba nikam spěchat.  
Cílem je, abyste se příjemně protáhli, uvolnili, naladili do dne a mohli tak čerpat energii, kterou jste získali při cvičení. Stačí 10-15 minut každé ráno a uvidíte, jak se příjemně budete cítit.
                       
Pozice 1 - 3
1. Výchozí polohou je stoj spojný. Tělo je vzpřímené, chodidla spočívají celou plochou na podložce, váha těla je rovnoměrně rozložena na obě nohy, rovnoměrně jsou zatíženy i paty a špičky chodidel. Ruce přiložíme dlaněmi k sobě, lokty tlačíme dozadu, předloktí tvoří jednu přímku, ramena tlačíme dolu a zátylek vytahujeme nahoru. V této poloze se zhluboka nadechneme a vydechneme. Vzpažíme ruce a vytáhneme se na špičky.  
                                                                                                            
2. Přejdeme do záklonu se vzpaženýma rukama. Tělo přitom vytahujeme do délky. Vrátíme se na celách chodidla. Jednou se hluboce nadechneme a vydechneme.

3. Hluboce, ale uvolněně se předkloníme. Stojíme pevně na celých chodidlech, nohy jsou napnuté, horní část těla visí úplně volně nad zemí. Uvědomíme si uvolnění paží. Hlavu necháme viset, jako kdyby byla uvázána na provázku. V této poloze se jednou hluboce nadechneme a vydechneme.
            
Pozice 4 - 5
4. Spustíme prsty rukou na podložku těsně vedle chodidel a zanožíme pravou nohu co nejdále dozadu. Levá noha se přitom pokrčí v koleně. Hlavu a hruď vytahujeme směrem nahoru, ramena tlačíme dolu. Noha vzadu je napnutá a směřuje přibližně v jedné rovině s páteří. Hluboce se nadechneme a vydechneme.

5. K pravé noze připojíme i levou a spustíme se na dlaně. Hlava je zakloněná, nohy a trup jsou v jedné rovině. Místa, kde se špičky nohou a dlaně dotýkají podložky, nebudeme měnit a při dalších cvicích nebudeme "pochodovat" rukama nebo nohama po podložce. Hluboce se nadechneme a vydechneme.
            
Pozice 6 - 7
6. Překlopíme chodidla okolo prstů na nohou, spustíme kolena na zem, dosedneme na paty a čelo položíme před kolena. Dlaně jsou stále na stejném místě. Tato poloha nevyžaduje žádné svalové úsilí a proto se v ní po dobu jednoho nádechu a výdechu uvolníme. Pokračujeme hlubokým nádechem, který postupně vyplňuje břicho (až k prasknutí), vypíná hrudník a nakonec se zdvihnou ramena - jako když naléváme vodu do nádoby. Vydechneme v opačném pořadí a sevřením břišních a hýžďových svalů vytlačíme poslední zbytky vzduchu z plic. Toto dýchání zopakujeme 3x.

7. Začneme tělo posunovat těsně nad podložkou dopředu, jako bychom se plazili. Kolena a dlaně jsou stále na stejném místě. Když dosáhneme polohy, kde jsou prsa už na zemi, ale pánev je ještě kousek nad zemí, hluboce se nadechneme a vydechneme.
              
Pozice 8 - 9
8. Pokračujeme dále v pohybu dopředu, až celým tělem úplně dolehneme na podložku. Potom vztyčíme horní část těla do takové výšky, aby se pupek ještě dotýkal země. Paže jsou mírně pokrčené, přičemž dlaně nezměnily polohu na zemi. Hluboce se nadechneme a vydechneme.

9. Pevně opřeme prsty nohou o podložku, napneme paže a současně zdvihneme pánev co nejvýš. Paty i hlava visí volně nad zemí. Dlaně a chodidla jsou stále na stejném místě. Hluboce se nadechneme a vydechneme.
            
Pozice 10 - 11
10. Překlopíme se okolo prstů na nohou, klekneme si na kolena, dosedneme na paty a čelo spustíme na podložku bez pohnutí dlaněmi z místa. Nadechneme se a vydechneme. Opakujeme dechové cvičení z bodu 6.

11. Nejprve zaujmeme polohu vzpor klečmo, poté pokrčíme pravou nohu a chodidlo postavíme na zem mezi ruce. Zdvihneme hlavu a ramena    tlačíme dolu, vypneme páteř a nohu vzadu do jedné roviny. Je to zrcadlový obraz polohy 4. Nadechneme se a vydechneme.
               
Pozice 12 - 13
12. K pravé noze přidáme i levou a přejdeme do hlubokého předklonu. Nadechneme se a vydechneme.

13. Volně se vztyčíme do výchozí polohy.

  Způsob nácviku:
Nejdříve se naučíme správně zaujmout jednotlivé polohy a nacvičíme i přechody z jedné do druhé ve stanoveném pořadí. Dále se pokusíme dosáhnout uvolnění a soustředění na cvičení. Později, když nám cvičení "přejde do krve", se soustředíme na dýchání a můžeme si odpočítávat délku nádechů a výdechů, například v poměru Nádech : Výdech = 4 : 8. Pohyby je nutné vykonávat hladce a plynule..
Může nám pomoci představa, že jednotlivé pohyby jsou symbolickým vyjádřením našeho postoje k přicházejícímu dni:
1. Známý indický pozdrav, symbol soustředění pohybových orgánů a mysli, symbol jednoty.
2. Nad obzor právě začalo vystupovat slunce, aby nás zahřálo po studené noci.
3. Poklona, hold zdroji života na zemi.
4. Uvědomujeme si, že nás čeká den plný činorodé práce.
5. Odhodlání vykonat své dílo.
6. Uklidnění a soustředění před prací, sbírání klidné síly.
7. Skromnost, trpělivost, mravenčí práce.
8. Pohled na svět kolem sebe a na smysl vlastní činnosti, načerpání energie.
9. Klidné překonání i nejtěžších problémů.
10.Uklidnění a soustředění před prací (jako 6.).
11. Vykročení vstříc novému dni.
12. Poklona slunci a novému dni (jako 3.).
13. Jednota s okolním světem (jako 1.).

Bc. Jitka  DOLEJŠOVÁ (úpravy M.Lošťáková)

 

 Pozdrav Měsíci

Sandra namaskár (Pozdrav měsíci) je promyšlená, cílevědomá soustava cviků, kterými se výborně procvičí celé tělo. Bohatě jsou zde (na rozdíl od sestavy Pozdrav slunci) zastoupené především úkoly do stran, kterými se uvolní a protáhnou boční a příčné skupiny svalů. Při celodenním pohybu ohýbáme páteř většinou v předozadním směru, a tak je toto cvičení vhodné zvláště pro večerní rozcvičení. Celou sestavu je potřeba několikrát opakovat, doporučuji alespoň 3x (lepší je 6 – 12x). Jednotlivé polohy a spojovací pohyby mezi nimi jsou jakousi pantomimou, protože symbolicky vyjadřují postoje cvičícího k příjemným i méně příjemným událostem dne, k tomu co se stalo i k tomu, co ještě teprve přijde. Proto jednotlivé polohy a pohyby je třeba vykonávat spíše jako asány (statické polohy těla v józe), než jako tělocvik a postupně propracovávat i ladnost cvičení. Stejně jako při sestavě Pozdrav slunci i zde platí, že cvičíme jen tolik, kolik je nám příjemné a intenzitu cvičení volíme podle svých momentálních schopností. Cvičíme sami pro sebe, pro radost a pro pohodu. Je přirozené, že budeme slaďovat pohyby s dýcháním, které má být pomalé, hluboké, klidné a pravidelné. Tato sestava není složitá, chce to prostě jen začít.
 
Pozice 1 - 5

1. Vycházíme ze stoje mírně rozkročeného. Natažené paže ve svěšené poloze přiložíme před tělem k sobě tak, že se dotýkají malíčkové hrany a dlaně směřují dopředu. V této poloze vydechneme.
2. S nádechem zvedáme natažené paže obloukem na hlavu, přičemž dlaně udržujeme ve vodorovné poloze. Můžeme si vytvořit představu, že jsme si do dlaní nabrali vodou, kterou si chceme vylít na hlavu a spláchnout ze sebe špínu. V horní poloze jsou dlaně otočené dozadu, tělo je záklonu, očima sledujeme prsty rukou. Dokončíme nádech.
3. S výdechem spouštíme paže po stranách těla, přičemž prsty můžeme sklouznout po hlavě, ramenech a žebrech, jako bychom ze sebe stírali vodu. Lokty přitom tlačíme dozadu. Na konci pohybu přiložíme za zády ruce dlaněmi k sobě. Dokončíme výdech.
4. S nádechem spojené dlaně vytočíme prsty nahoru a tlačíme je co nejvýš mezi lopatky. Dokončíme nádech a současně se zakloníme
5. S výdechem přecházíme do předklonu, ale hlavu a páteř držíme do polední chvíle ohnuté dozadu, takže ohyb vychází z bederních kloubů. Nakonec s dokončením výdechu uvolníme i hlavu a páteř do hlubokého předklonu. Poloha symbolicky naznačuje pozdrav odcházejícímu dni.
 
Pozice 6 - 13
 6. S nádechem začneme narovnávat páteř postupně zezdola nahoru, takže hlava se zvedne nakonec.
7. Vytočíme levé chodidlo a s výdechem jdeme opět se zakloněnou páteří a hlavou do předklonu směrem k levé noze. Na konci pohybu s dokončením výdechu uvolníme hlavu i páteř tak, abychom se co nejdříve přiblížili čelem ke kolenu. Obě nohy zůstávají napnuté.
8. S nádechem se vztyčíme a zaujmeme polohu číslo čtyři (tj. máme spojené dlaně vytočené prsty nahoru a tlačíme je co nejvýš mezi lopatky a současně se zakloníme) pak vytočíme pravé chodidlo a s výdechem se skloníme na druhou stranu, tj. k pravé noze. Střídavý předklon na obě strany naznačuje, že přijímáme všechno příjemné i nepříjemné, co nás za celý den potkalo i to, co nás čeká zítra.
9. S nádechem se opět vztyčíme, vrátíme se do polohy číslo čtyři (tj. máme spojené dlaně vytočené prsty nahoru a tlačíme je co nejvýš mezi lopatky a současně se zakloníme) a s výdechem spustíme paže vlně podél těla a srovnáme se do pevného stoje rozkročného.
10. S nádechem vytočíme špičku levé nohy vlevo, začneme zvedat pravou nohu a současně spouštět levou ruku k zemi. Pravá ruka spočívá na pravém boku. V této poloze jsme pevně opřeni rukou o zem, noha stojí celým chodidlem na podložce, trup, hlava a zdvižená noha jsou v jedné rovině. Celý pohyb se podobá pohybu ramen váhy přičemž trup a zvedaná noha tvoří jeden celek (je tedy chybou nejdřív se předklonit, opřít o zem a teprve potom začít zvedat nohu). V této poloze procítíme tělo od špičky zvednuté nohy až po dlaň na zemi, jako bychom se propláchli uklidňující září měsíce.
11. S výdechem se vrátíme do stoje rozkročného a s nádechem cvik opakujeme na druhou stranu. Poloha symbolizuje vyrovnání mezi kladnými i zápornými zážitky dne, tedy vyváženost.
12. S výdechem se vrátíme do stoje mírně rozkročeného, s nádechem rozpažíme dlaněmi nahoru. S výdechem se začneme naklánět na jednu stranu. Spodní ruka volně visí a klouže po noze, horní paže je natažená nad hlavou přibližně ve vodorovné poloze,otočená dlaní k zemi. Hlava je též ve vodorovné poloze. Úklon má být přesně na bok, bez náznaku předklonu nebo záklonu.
13. S nádechem se vrátíme do stoje mírně rozkročeného s rozpažením a s výdechem se ukloníme do boku na opačnou stranu.

Pozice 14 - 21
14. S nádechem se opět vzpřímíme do stoje mírně rozkročeného s rozpažením a s výdechem přiložíme dlaň pravé ruky k levé dlani, která zůstává na místě. Současně vytočíme trup i chodidla vlevo.
15. Sevřeme ruce v pěst a palce necháme vztyčené, levou ruku necháme na místě a pravou s nádechem táhneme podél levé a okolo trupu co nejdál dozadu. Pohyb napodobuje činnost lukostřelce napínajícího pravou rukou tětivu. V konečné poloze loket pravé paže táhneme směrem nahoru, prsa jsou vypnutá, hlava otočená k vztyčenému palci levé ruky.
16. S výdechem uvolníme celé tělo, vytočíme trup, chodidla a paže do zrcadlové polohy číslo čtrnáct abychom poté s nádechem napodobili lukostřelce (poloha 15) . Poloha lukostřelce vlevo symbolizuje pevné rozhodnutí „zasáhnout" naše nevhodné vlastnosti a poloha vpravo znamená „trefit cíl pro příští den, tedy dopracovat se k žádaným vlastnostem.
17. S výdechem se vrátíme do stoje mírně rozkročeného, paže visí volně podél těla.
18. Vytočíme chodidla vlevo, s nádechem pokrčíme pravou nohu, chybíme ji pravou rukou okolo nártu, předkloním se a levou ruku zdvihneme do vodorovné polohy (jako pokrčená holubička s rukou nataženou dopředu).
19. S výdechem se postavíme do stoje mírně rozkročeného a s nádechem výše uvedený cvik zopakujeme na opačnou stranu. Poloha symbolizuje klidný, vyrovnaný nadhled nad našimi dobrými vlastnostmi i chybami a schopnost povznést se nade vše, jako když se labuť vznese k obloze.
20. S výdechem se vrátíme do stoje mírně rozkročeného a spojíme ruce dlaněmi před tělem.
21. S nádechem zvedáme spojené napnuté ruce nad hlavu a s výdechem je spustíme za hlavu. Dlaně jsou stále spojené, prsty směřují vzhůru, hlava je vzpřímená. Je to symbolický pozdrav sídlu našich nejhlouběji zakotvených reakcí – mozečku.

Zdroj: http://www.zdrava-aloe.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=41&Itemid=135

Stručný přehled významů Pozdravu Měsíci
1. - 3. Splachujeme ze sebe psychické nečistoty
4. - 9. Vpřed: pozdrav odcházejícímu dni
          Vlevo: loučíme se s tím, co skončilo
          Vpravo: zdravíme vše, co se z minulosti promítne do budoucnosti.
10. - 11. Vyrovnání s kladnými i zápornými zážitky uplynulého dne. Aktivuje uklidňující (Měsíční) energii

12. - 13. Vlevo: vidět události, které jsme mohli řešit jinak
              Vpravo: rozvíjet zítra to, co jsme dnes řešili dobře

14. - 17. Vlevo: rušení negativních vlastností
              Vpravo: rozvíjení pozitivních vlastností
18. - 19. Vlevo: povznesení se nad nedobré sklony
              Vpravo: optimalizujeme svůj život, který stojí před námi
20. - 21. Pozdrav sídlu našich nejhlouběji zakořeněných reakcí - malému mozku.

Článek převzat od: http://marta-l3.wbs.cz

pátek 17. května 2013

PROČ ŽENY V ČÍNĚ neonemocní na rakovinu prsu


(Prof. Jane Plant, PhD, CBE)

"Proč věřím, že vzdávání se mléka je klíčem k poražení rakoviny prsu ... "
Nemám jinou možnost, jen umřít nebo se pokusit najít pro sebe léčbu. Jsem vědkyně - opravdu existuje rozumné vysvětlení pro tuto krutou nemoc, která zastihne jednu z dvanácti žen v Anglii?
Protrpěla jsem ztrátu prsu, a podstoupila radioterapii. Procházela jsem bolestivou chemoterapií a byla pod drobnohledem některých z nejvýznamnějších specialistů naší země. Ale hluboko uvnitř jsem s jistotou cítila, že čelím smrti. Měla jsem milujícího manžela, překrásný dům a dvě malé děti, o které se bylo třeba postarat. Zoufale jsem chtěla žít.

Naštěstí, tato touha mě přivedla k odkrytí faktů, které byly v těch dobách známé jen hrstce vědců.
Kdokoliv, kdo přišel do kontaktu s rakovinou prsu ví, že určité rizikové faktory - jako stárnutí, časné mateřství, pozdní začátek menopauzy a výskyt rakoviny prsu v rodině - jsou zcela mimo kontroly. Ale existuje mnoho rizikových faktorů, které jsme schopné jednoduše kontrolovat.
Pokud tyto "kontrolovatelné" rizikové faktory proměníme na jednoduché změny, které můžeme všichni udělat v našich každodenních životech, pomůžeme tím rakovině prsu předcházet nebo ji léčit. Můj odkaz zní, že dokonce i pokročilé stádium rakoviny se dá překonat, protože mně se to podařilo.

Takový první záchytný bod k porozumění, co ve mně rakovinu podporovalo, mi dal můj manžel Peter, také vědec, který se vrátil ze služební cesty v Číně, zatímco já jsem byla napojena na léčbu chemoterapií. Přinesl s sebou pohlednice a dopisy, a také pár skvělých bylinných čípků, které po něm posílali moji přátelé a vědečtí kolegové z Číny.
Čípky mi byly zaslány k léčbě rakoviny prsu. Navzdory hrůzné situaci jsme se oba dobře od srdce zasmáli a pamatuji si, že jsem říkala, že pokud toto je způsob léčby rakoviny prsu v Číně, tak se trochu divím, že Číňanky se nemoci úspěšně vyhýbají.


Tato slova se mi ozývaly v hlavě. Proč ženy v Číně nemají rakovinu prsu? Jednou jsem spolupracovala s čínskými kolegy na studii o souvislostech mezi chemickým složením půdy a nemocemi člověka a nějaké statistiky si z té doby pamatuji. Tato nemoc v celé zemi prakticky neexistovala. Jen jedna z 10 000 žen v Číně na ni umírá, ve srovnání s tím hrozným číslem jedna z dvanácti v Británii a dokonce chmurnějším průměrem jedné ženy z 10 ve většině západních zemí, je to číslo téměř zanedbatelné. Ne je to jen věc Číny, že je více venkovskou krajinou s menším množstvím městského znečištění.

Ve vysoce urbanizovaných Hong Kong-u, čísla narostly na 34 z každých 10 000 žen. To však stále, ani zdaleka, nezbavuje západní země zahanbení.
Japonská města Hirošima a Nagasaki mají podobné výsledky. A nezapomínejte, že obě města byla napadená jadernými zbraněmi, takže kromě běžné rakoviny založené na znečištění bychom očekávali přísun i nějakých případů založených na radiaci.

Závěr, který můžeme z těchto statistik vyvodit, vámi svou přesvědčivostí otřese. Pokud by se žena ze západu přestěhovala do průmyslové a ozářené Hiroshima, snížila by riziko styku s rakovinou o polovinu. Je to evidentně absurdní. Mně se však zdá jasné, že nějaký životní faktor, který nesouvisí se znečištěním, urbanizací zda životním prostředím, vážně zvyšuje šance západních žen onemocnět na rakovinou prsu.
Pak jsem zjistila, že cokoliv stojí za obrovskými rozdíly mezi čísly ve statistikách orientálních a západních zemí, rozhodne nemá nic společného s genetikou.

Vědecký výzkum dokazuje že Číňané nebo Japonci, kteří se přestěhovali na západ, se za jednu nebo dvě generace přizpůsobili hostitelské komunitě, ve smyslu že jejich šance na onemocnění se zvýšily a stali se tedy totožnými s našimi.
Stejná věc se stane, pokud orientálci začnou žít západním životem v Hong-Kongu. Ve skutečnosti slangový výraz pro rakovinu prsu v Číně se dá přeložit jako "nemoc bohatých žen". Je to kvůli tomu, že v Číně jen ti zámožnější si mohou dovolit jíst takzvané 'Hong Kong food" nebo hong kong-ské jídlo.

Číňané nazývají západní jídlo, zahrnujíc vše od zmrzliny a čokolády, přes špagety a sýr feta, jako Hong Kong food, kvůli dostupnosti v bývalých britských koloniích a nedostatku v
někdejší čínském kontinentu. Takže mi to dává perfektní smysl, že cokoliv co způsobilo mou rakovinu prsu a mělo šokující vysoký dopad na tuto zemi obecně, mělo téměř jistě něco do činění s naším životním stylem ,,na vyšší úrovni".

Je tu však důležitý bod také pro muže. V mém výzkumu jsem sledovala stejně údaje vztahující se k rakovině prostaty které vedly k podobným závěrům. Podle výpočtů ze Světové zdravotnické organizace, počet mužů kteří čelí s rakovinou prostaty ve venkovské Číně je zanedbatelný, jen 0,5 z každých 100 000 mužů. Avšak v Anglii, Skotsku a Walesu jsou tato čísla 70násobně větší. Rovněž jako rakovina prsu, i tato nemoc postihuje většinou bohatší lidí střední třídy či vyšší socioekonomicky postavené skupiny, tedy těch, kteří si mohou dovolit jíst vydatné druhy jídel.
Pamatuji si, že jsem řekla svému muži:,, No tak Peter, akorát si přišel z Číny. V čem je čínský způsob života tak odlišný? Proč i oni neonemocní na rakovinu prsu? "Rozhodli jsme se využít naši společnou vědeckou minulost a jít na to logicky. Ověřili jsme vědecké informace, které nás dovedly k tématu tuky ve stravě.

Výzkumy z osmdesátých let objevily, že pouze 14% kalorií v průměrné čínské stravě byly tuky, ve srovnání s téměř 36% v západní stravě. Ale strava, na níž jsem žila roky před tím než jsem dostala rakovinu prsu, měla velmi malý obsah tuků a byla bohatá na vlákninu. Kromě toho jako vědkyně vím, že tuk přijatý do těla dospělého člověka, na základě vyšetření, které byly dělány na velké skupině žen během 12-jejich let, neukazuje vzrůstající riziko rakoviny prsu.

Potom, jednoho dne, se stalo něco mimořádného. Peter a já jsme spolu pracovali více než 10 let, takže si nejsem jistá, kdo z nás první řekl: ,,Číňané nejedí mléčné produkty."

Těžko se vysvětluje ne-vědci, to náhle mentální a emocionální nadšení, které cítíte, když víte, že jste pronikli k podstatě věci. Je to jako kdybyste měli v hlavě hodně kousků skládačky, které se najednou během pár vteřin složí a vytvoří jasný obraz. Náhle jsem si vzpomněla jak množství Číňanů bylo fyzicky neschopných tolerovat mléko, jako Číňané, se kterými jsem pracovala, vždy říkávali, že mléko je jen pro miminka a jako jeden z mých blízkých přátel, čínského původu, vždy zdvořile odmítl sýrový chod na společných večeřích.

Nevím o žádném Číňanovi, žijícím tradičním čínským životem, který by někdy použil kravské nebo jiné mléčné výrobky na nakrmení svých dětí. Tradice povoluje kojení ale nikdy ne používání mléčných produktů.
Kulturní Číňané považují naši zaujatost mléčnými výrobky za velmi zvláštní. Vzpomínám si na pobavení velké delegace čínských vědců, krátce po skončení kulturní revoluce v osmdesátých letech.
Na radu od ministerstva zahraničních věcí jsme požádali dodavatele jídla o pořízení dezertu, který obsahoval hodně zmrzliny. Po zjištění co dezert obsahuje, všichni Číňané, včetně jejich překladatele, slušně ale rozhodně odmítli jíst a my jsme nebyli schopni přesvědčit jejich v opak. V té době jsme byli všichni nadšený z porcí navíc!

Mléko, jak jsem zjistila, je jedním z nejběžnějších případů stravenek alergií. Více než 70% světové populace není schopna vstřebat mléčný cukr, laktózu, což vede odborníků na stravu k přesvědčení, že je to přirozená těžkost u dospělých, ne nějaký druh obrany. Asi se nám však příroda snaží říct, že jíme nesprávný druh jídla.
Než jsem měla rakovinu poprvé jsem jedla hodně mléčných produktů jako například odtučněné mléko, sýry a jogurty s nízkým obsahem tuků. Používala jsem to jako hlavní zdroj bílkovin. Také jsem jídla levné ale bílé mleté ​​maso, které, jak si teď uvědomuji, s největší pravděpodobností pocházelo z dojných krav.

Za účelem zvládnutí chemoterapie, na kterou jsem byla nasazena při páté recidivě jsem jedla BIO jogurty, abych pomohla mému trávicímu traktu k vyzdravění a zásobila střeva "dobrými" bakteriemi.
Nedávno jsem zjistila, že v roce 1989 jogurt měl na svědomí rakovinu vaječníků. Doktor Harvardské university Daniel Cramer studoval stovky žen s rakovinou vaječníků a zaznamenal co běžně jedli. Kéž bych si byla vědoma jeho výsledků, v dobách kdy jejich objevil.
Následujíc Petrovy a moje porozumění čínské stravě, jsem se okamžitě rozhodla vzdát se nejen jogurtů ale všech mléčných produktů. Sýr, máslo, mléko a jogurt a cokoliv jiného co obsahovalo mléko směřovalo dolů dresem do odpadu.

Je překvapující jako mnoho produktů, zahrnujíc instantní polévky, sušenky a koláčky, obsahuje zbytky mléka. Dokonce množství státem chráněných značek margarínu prodávaného jako sojového, slunečnicového nebo olivového oleje může obsahovat mléčné zbytky. Proto jsem se stala zapáleným čtenářům malých písmenek na etiketách.
Do této chvíle jsem vytrvale měřila velikost rakovinového nádoru a výsledky zapisovala do grafu. Navzdory všem povzbuzujícím komentářem a pozitivním zpětným vazbám lékařů a sestřiček mi moje neomylné zápisky řekli hořkou pravdu.

Moje první chemoterapie neměla žádný efekt - nádor měl stále tu jistou velikost.Pak jsem vyřadila mléčné produkty. Během několika dní se nádor začal scvrkávat. Kolem dvou týdnů po mé druhé chemoterapii a týden po tom jak jsem se vzdala mléčných výrobků, hrudka v mém dekoltu začala svědit. Později se stávala jemnější a menší. Linie grafu, která dosud neukazovala žádnou změnu, najednou směřovala dolů jak se tumor stále zmenšoval.

A co je velmi podstatné, všimla jsem si že namísto exponenciálního klesání (ladná vlnka), jaké je pro rakovinu typické, zmenšování nádoru bylo zakresleno přímou linií vedoucí na spodek grafu, označujíc vyléčení, ne potlačení (nebo ústup) tumoru.
Jedno sobotní odpoledne, po přibližně šesti týdnech bez mléčných výrobků, jsem cvičila na hodině meditace, po které jsem si zkusila nahmatat něco co mělo zůstat z nádoru. Nemohla jsem to však najít. Ano, byla jsem dost zkušená v objevování rakovinových nádorů - všech pět jsem si našla sama. Sešla jsem schody a požádala manžela, ať zkusí nádor nahmatat. Nenašel po něm ani stopu.

Následující čtvrtek jsem se měla sejít se specialistou na rakovinu v Charing Cross Hospital v Londýně. Celou mě přehlédl, hlavně můj dekolt, kde jsem měla mít nádor. Nejdříve byl vyveden z míry, no následně mi ohromeně říká:,, Nemůžu to najít. "Vyšlo najevo, že žádný z mých doktorů neočekával někoho mého typu a v mém stadiu rakoviny (která se zcela zřejmě rozšířila po celém lymfatickém systému), že přežije, natož, že bude překypovat zdravím.
Můj specialista byl minimálně tak rozradovaný, jak jsem byla já. Když jsem s ním poprvé projednala své nápady, byl pochopitelně skeptický. Ale chápu, že dnes na svých hodinách používá grafy ukazující úmrtnost na rakovinu v Číně a doporučuje bezmléčnou stravu svým pacientům.

Nyní věřím, že souvislost mezi mléčnými výrobky a rakovinou prsu je velmi podobná s korelací mezi kouřením a rakovinou plic. Věřím, že identifikování tohoto spojení a následná dieta zaměřená na zachování zdraví mých prsů a hormonálního systému, mě vyléčili.
Bylo pro mě těžké, stejně jako může být pro vás, akceptovat, že látka tak "přirozená" jako mléko může mít takový zlověstný dopad na zdraví.

Ale jsem žijícím důkazem, že takto to funguje a od zítra odkrývá tajemství tohoto revolučního objevu.


Výňatek z Your Life in Your Hands (Tvůj život je v tvých rukou), Professor Jane Plant.
Z originálu přeložila :
Martinka
http :/ / www.cancersupportinternational.com/janeplant.com/

Převzato od: http://svetlojelaska.blog.cz/
fotky: zdroj internet

Facebook

Počet zobrazení Duhový svět